Byla to klidná jízda, nic neobvyklého. Ostrý ranní vzduch se už začínal ohřívat. Dorazili jsme o něco dřív, takže jsme zaparkovali motorky a sedli si na piknikový stůl, abychom dojídali. Slunce mi na tváři dělalo úžasně dobře.

„Díky za ten muffin,“ řekla jsem Aceovi.

„Jo, no, tys ho neměla. Propašoval jsem ho ven, když kuchařky někoho zjebávaly za to, že krade jídlo, než bylo hotové pro všechny.“