, čekala jsem, že se o to pokusíš,“ řekla jsem pomalu. Alec přistoupil až ke mně, povzdechl si a sklonil se, aby mi pošeptal do ucha:

„Až tě tu zamknu, nebudeš si st„Dobře. Tak pojďme.“

„Vážně?“

„Vážně.“

„Jen tak?“ Působilo to jako past.

„Co jsi čekala? Že tě tu zamknu?“ Alec vstal a přešel ke mně.

„Noěžovat. Budeš sténat mé jméno až do rána.“ Kalhotky mi okamžitě zvlhly, když se spokojeně odtáhl