„To opravdu chci. Děkuji.“ Otočila jsem se a vrhla se mu kolem krku. Pevně mě objal a několik vteřin mě držel, než mě pustil.

„Měli bychom vyrazit, tvůj brunch začíná za pět minut.“

„Dobře.“ Zamířili jsme ke dveřím a dolů do kuchyně. „Potom budu muset zajít k tobě do kanceláře a zavolat tam Calvina. Dluží mi sto kliků.“

„Ty jsi to myslela vážně?“ zasmál se Alec.

„Samozřejmě!“ Vešli jsme do sla