Moje ruka sklouzla kolem Alecova ramene a chytila se ho. Ne jeho ruky, ale jeho předloktí. Proč jsem cítila potřebu se ho držet, a ne jen jeho ruky, o tom jsem raději nechtěla přemýšlet. Naštěstí se Alec nesnažil mě odstrčit, ani se na to neptal. Nechal mě dělat, co jsem potřebovala.

Cesta do zahrady byla tou nejdelší cestou v mém životě. Každý den, a mnohdy i častěji, jsem do téhle zahrady chodil