„Konečně. Už jsem si začínal myslet, že jsi na mě zapomněl.“ Podíval se na mě a pak na Aleca. Alec jen stál u dveří s rukama zkříženýma na hrudi. Popadl jsem židli a posadil se naproti Guntherovi.

„Dobře, jsem tady. Mluv.“

„Co když jsem si to rozmyslel?“ zeptal se Gunther.

„Pak ten nůž chvíli použiju, než tě prostě zabiju. Ne, vlastně, budu tě muset zabít před všemi. Udělat z toho divadlo.“

„To by