"Ó, dobře, už jsi tady." Dveře do mé kanceláře byly otevřené, takže Jacob prostě vešel.

"Kde jsi myslel, že budu?" Ani jsem se na něj neobtěžoval podívat. Místo toho jsem dál listoval papíry a fotkami, abych je rozložil na jednání.

Jacob měl na sobě ležérní džíny a hezčí polokošili. Naštěstí byla jeho košile břidlicově šedá, protože jsme měli na sobě to samé. Já jsem ale zůstal u černé polokošile.