"Je to v pořádku?" zeptal se mě Alec myšlenkovým spojením.

Celý stůl ztuhl a všichni se dívali mezi nás. "Jo. Jsem v pohodě." Byla jsem spíš zvědavá, co mi chce říct.

Alec se opřel a uvolnil tělo. "Dobře."

Jakub počkal, až ho obejdu, a pak se ke mně připojil. Celou cestu jsme šli mlčky, ale neustále jsem cítila Alecův pohled na zádech. Fronta na pití byla dlouhá, a protože si chtěl Jakub popovídat