„Cos to sem taháš za verbež, Jace?“ Muž seděl opřený v kancelářské židli a prsty obou rukou se mu dotýkaly před obličejem.

Vlasy měl rozcuchané a pod očima tmavé kruhy. Stejně zelené jako já. „Verbež se sama vytratila před lety, ale ty bys o tom něco vědět, ne?“ řekl jsem dřív, než Jace stačil cokoliv říct.

Cítil jsem, jak Jace zmateně vyzařuje. „Ehm, Alecu…“

„Neboj se. Tenhle sráč na nás nikoho n