„Kde je Alfa?“ zeptal se jich Abraham.

„Právě odešel. Ale co říkal?“ zeptal se strýček Harry a letmo na mě pohlédl.

„Nic,“ odpověděl Abraham a právě se chystal se mnou odejít, když se ozvala Mila.

„Stůjte.“

Zastavili jsme se a otočili se k ní.

Vstala a zamířila ke mně.

„Nemůžeš ho mít. Je můj. Miluje mě. Na pravidlech mi nezáleží. Jenom já můžu být Lunou alfy Bryana. Někdo tak laciný jako ty nemůž