O ROK POZDĚJI

V temném lese, kam sotva pronikl matný svit měsíce, utíkala osamělá bílá vlčice o život.

Pět vlků ji pronásledovalo a snažilo se ji polapit. Její srst byla tak bílá, že jasně zářila i v naprosté tmě. Proto pro ně nebylo těžké vlčici před sebou sledovat.

Za bílou vlčicí se ozývalo zuřivé, zvířecí vrčení pětice pronásledovatelů.

Když jim došel dech, zastavili se.

„Kde je?“

„To snad nen