Sophia na Bryana pár vteřin mlčky zírala a pak vybuchla smíchy.

„To snad ne! Svatba s tebou tak zamává, že začneš mluvit o citech a takových věcech?“

Chytila se za břicho a druhou rukou se opřela o dveře.

Bryan se jí díval do tváře. Líbilo se mu, jak se směje, i když se mu vlastně jen posmívala.

„Snaž se pořád smát a usmívat. I když mi tvůj zamračený pohled připadá roztomilý, úsměv ti sluš