Když se otočila, všimla si, že se na ni dívá se zmateným výrazem.

„Proč ten spěch? Ještě ses nepodívala na tu krásu nahoře. Pojďme tam.“

S těmi slovy zamířil k dřevěnému schodišti.

„Nemusím. Nejsem tu na dovolené.“

„Nezapomeň, že tvůj jeden den ještě neskončil.“

Dupla nohou o dřevěnou podlahu a loudala se za ním.

Když vešla do prostorné ložnice, všimla si, že k ní patří nádherný balkon. Zvenku si