Sophia se pomalu zvedla z jeho klína a přitom se na něj dívala.

„To znamená, že odteď jsem jen tvoje Luna.“

Obrátil k ní pohled. „Ano.“

„Už mě nemiluješ?“

„Nenávidím tě, Sophie. Stejně jako ty nenávidíš mě,“ odpověděl s potměšilým úšklebkem.

Měla v úmyslu si s ním dnes večer o všem promluvit, ale jeho slova ji rozčílila.

„Myslíš si, že je všechno moje chyba? Kdybys mi tehdy před rokem a půl, když