„A Wilson taky,“ řekla a já nevěděl, jak reagovat, protože Wilson byl ten, kdo ji uhodil, když přicházeli na sever. Kappu jsem za to potrestal, ale přemýšlel jsem, jestli mu Tamia odpustila.

„To je v pořádku, miláčku. Ta rána, kterou mu Theodore uštědřil v den našeho příjezdu a která mu posunula čelist, byla uspokojivá,“ řekla se zahihňáním a mně se ulevilo.

„On taky. Jemu taky věřím,“ přiznal jse