Verian seděla v jeho náručí opravdu dlouho. Začínala cítit těžká víčka.

Heaton ji vzal do náruče a nesl ji směrem k ložnici.

Verian se probrala a objala ho oběma rukama kolem krku, když řekla: „Už nepracuješ?“

„Je pozdě, je čas spát.“

Verian stále přemýšlela o tom, že by přivedla Malou Želatinu, a potřásala mu krkem, když říkala: „Můžeš zítra cestou z práce vyzvednout Malou Želatinu ze školky a př