Sereniným očím se vyděšeně rozevřely. Ústa se jí údivem otevřela dokořán, když zopakovala svou otázku: „Ty... ty říkáš, že jsi teď... teď v přízemí mého domu v Jasné řece?“

„Dám ti minutu, abys sešla dolů.“

Serene ztratila řeč.

Ze Serenininy kuchyně se ozvaly hlasy rodičů: „Zlato, knedlíčky jsou hotové. Pojď si honem dát. Jakou si k nim dáš omáčku?“

Serene zašeptala: „Ale... ale já se zrovna chyst