Verian ležela na posteli a tvrdě spala.

Její dech byl mělký a řasy velmi dlouhé. Heaton na ni něžně hleděl a jeho tenké rty se zkřivily do spokojeného úsměvu. V dobré náladě jí vtiskl něžný polibek na čelo.

Verian spala asi půl hodiny, a když se probudila, byla venku už tma.

Po kolečku cvičení umírala hlady.

Heaton se zeptal: „Máš hlad?“

„Jo, mám chuť na kyselou rybu.“

‚Kyselou rybu? No tedy,‘ pom