Je už docela pozdě večer a v baru se začíná ztišovat. Torin se sice nepokoušel o žádné další projevy náklonnosti na veřejnosti, ale držel se blízko a už několikrát se ocitl v mé osobní zóně. Vlastně jsem si docela jistá, že je to on, kvůli komu mi trvá tak dlouho, než si všimnu Lindy, jak neohrabaně postává u baru. Je tak velký, že mi ji zakrýval ve výhledu. Obejdu ho s širokým úsměvem na tváři.

„