Absolutní zloba přejede Eliho tvář a smaže z ní výraz utrpení a sebelítosti. Otevírá ústa, aby promluvil, ale já na něj zamračím a šťouchnu ho loktem do žeber. Pořádně. Povzdechne si a našpulí rty.

„Fajn, kazišuk. Torine, proč se k nám nepřidáš, když mě všichni chválí a zároveň se mi nějak vysmívají, protože jsem se, žel bohu, zamiloval. Do Rininina bratra…“ Zní upřímně naštvaně. Asi se přiznat, ž