Sedím na Toriho gauči, zatímco on nervózně přechází po domě. Vypadá to, jako by nevěděl, co se sebou.

„Chceš něco k pití? Něco k jídlu?“ nabízí.

„Jsem v pořádku, Tori. Pojď si sednout ke mně, měli bychom si promluvit.“ Poplácám místo vedle sebe na gauči a on si povzdechne, pak kývne a svalí se na sedadlo vedle mě.

„O čem si chceš povídat?“ zeptá se tiše a já zvednu obočí.

„Myslím, že je to celkem