Nacházím Torina v kuchyni, jak se přehrabuje mrazákem a hledá ledový obklad. Otočí se, jakmile vejdu, a i když je očividně v bolestech a strašně ve stresu, usměje se, když mě uvidí. Jen maličko. Vymaže to jakýkoli náznak váhání, který jsem možná cítila. Jdu rovnou k němu a prakticky vyskočím, abych mu obmotala ruce kolem krku. Okamžitě mě chytí kolem pasu, i když vypadá mými činy naprosto zmatený,