POHLED XADENA

„Jak je ti?“ zeptal jsem se jemně a zahleděl se na Maeve, zatímco jsme seděli v autě.

Od příjezdu do Moonstone nás dělily jen minuty a čím jsme byli blíž, tím víc propadala panice. Rychlé, mělké nádechy mi zněly v uších, koleno jí kmitalo jako sbíječka a třesoucími se prsty si rýpala do nehtové kůžičky, až jí málem tekla krev.

Nepředstíral jsem, že tápu po důvodu.

Zatraceně dobře jse