Bianca vzhlédla a uviděla Xaviera.

„Jak je na tom dědeček?“ Xavier nerušil Biancu ani malého chlapce. Zamířil rovnou k čelu postele.

Nikdo mu neodpověděl.

Bianca se instinktivně ohradila. Malý chlapec u jejích nohou ji objal kolem stehna a zvedl hlavu. Beze zvuku naznačil rty: „Neboj se, teto Beo. Tatínek se brzy vrátí.“

Xavier se posadil před postel a pohlédl na starého muže s obličejem pokrytým