Luke s Biancou v náručí kráčel k parkovišti.

Ležela tam bezvládně, zabalená do Lukova baloňáku, ze kterého jí vykukovala jen hlava. Otvorem v kabátu viděla Lukovy božské rysy zahalené aurou nepřátelství. Bylo to chladnější než ten štiplavý vítr venku a drkotaly jí z toho zuby.

Biančina tvář zůstávala nepřirozeně rudá. Nepohodlně se v jeho náručí svíjela.

"Luku..." Znělo to, jako by plakala.

Předtí