Při pohledu na Lukův výraz se dalo poznat, že identita strůjce je přesně ta osoba, kterou měl na mysli.

Zdálo se, jako by Lukovu pohlednou tvář zahalila vrstva ledu. V očích se mu stahovala tichá bouře.

‚Všechny ty nehody, které Biancu potkaly!

Pomyšlení, že mi byla tak nablízku!

To je tak strašný pocit!‘

Luke Biancu opatrně přikryl přikrývkou. Zíral na její bledou tvář a zaplavoval ho pocit viny.