Ráno prošly rozptýlené sluneční paprsky francouzským oknem, skrz bílé krajkové závěsy a měkce dopadly na růžovozlatý koberec.

Bianca se probudila ze snů. Ze zvyku natáhla ruku, ale vedle ní nikdo neležel.

V prostorné ložnici byla úplně sama.

Líně se protáhla a zívla, než pohlédla na hodiny na zdi. Bylo půl deváté.

Bianca se cítila trochu otráveně. Bývala zvyklá vstávat v šest hodin, ale od chvíle,