Kylan

Sevřel jsem rukojeti invalidního vozíku pevněji a ohlédl se po Violet, která mi právě věnovala ten nejchladnější pohled, jaký kdy existoval. To malé štěně mělo ale odvahu.

Ze všech směrů, kterými jsme se mohli vydat, jsme museli projít zrovna kolem její rodiny. Prostě skvělé.

Všichni klopili zrak k zemi a dávali jasně najevo, že se naším směrem nechtějí dívat. Můj pohled se na zlomek vteřiny