Violet

Přimhouřila jsem oči, abych lépe viděla, když se do haly všoural starý, malý muž, podpírající se dřevěnou holí. Rty měl roztažené do úsměvu, oči upřené na mě.

„Ne tak rychle, pane,“ zavolal za ním ženský hlas, snažící se držet krok s jeho chůzí. Vypadala jako nějaká asistentka.

„Zmlkni,“ řekl muž a mávl nad ní rukou, zatímco se s námahou šoural k nám, pohled nikdy nespustil z mého. „Jsem na