Hleděla jsem dolů na žíněnku a z čela mi při dalším kliku stékal pot. Člověk by to do něj neřekl, ale velitel Jorn pobíhal po výcvikové hale, tleskal rukama a křičel jako vždycky.

Kupodivu jsem dnes s ostatními skoro držela krok. *Skoro!*

Kdybych nebyla tak rozlámaná a unavená ze včerejška, možná bych do toho dala všechno. Škoda že jsem měla ruce jako z rosolu – a co hůř, v tom jeho křiku se můj m