Kylan

„Čemu se křeníš?“

Podíval jsem se přes stůl a zvedl obočí na osobu, která měla tu drzost mi takovou otázku položit. Nate.

Co mu do toho vůbec bylo?

„Nekřením se,“ popřel jsem, i když jsem moc dobře věděl, že ano, a měl jsem k tomu velmi dobrý důvod. Nate přimhouřil oči, jako by mi nevěřil, ale věnoval jsem mu prázdný pohled, dokud neměl jinou možnost než to vzdát.

O vteřiny později už byl za