Violet

Kromě zvuku našich bot na trávě a větru prohánějícího se stromy jsme kráčeli v naprostém tichu.

Sem tam jsme po sobě s Rochwallem střelili pohledem, abychom stejně rychle uhnuli očima jinam. Bylo to divné, trapné, zvlášť když on byl ten, kdo si chtěl promluvit.

Jak jsme šli, pořád jsem přemýšlela, o co tu jde a proč zrovna teď. Existovalo pro to jediné prosté vysvětlení, a tím byla Adelaide