**Violet**

Ano, oslovila jsem ho jménem, protože *tím* se pro mě stal. Ne alfa Fergus, ne strýček Fergus, ne táta… prostě Fergus.

Překvapivě se zdálo, že ho to zasáhlo. Skleník ztichl a jediné, co jsem slyšela, byl dech. Tak napjaté to bylo. Jen vyslovení jeho jména, Fergus, jako by z něj vysálo život. Ramena mu poklesla. Ústa se otevřela, ale nevyšla žádná slova. Jen vzduch.

Vážně jsem si myslela