**Violet**

„Kdo jsou všichni ti lidé?“

Hruď se mi zvedala a klesala, jak jsem se rozhlížela po místnosti. Mé oči se zastavily na malé holčičce ležící na posteli poblíž konce stanu. Nevypadala starší než na deset let a její kašel byl na někoho tak malého až příliš drsný.

Při pohledu na ni ve mně něco prasklo. Něco, o čem jsem nevěděla, že je stále rozbitné.

„Proč jsou tady,“ řekla jsem tiše, „a ne