Violet

„Ahoj, Violet!“

Malé ručičky se natahovaly po mých a tiché hlásky volaly mé jméno. Děti z hor se usmívaly tak zeširoka, že jsem si byla jistá, že je musí bolet tváře.

„Vrátíš se brzy?“ zeptalo se jedno z nich.

Dřepla jsem si k nim a svými prsty se otřela o ty jejich drobné. „Pokusím se,“ řekla jsem s úsměvem, i když mi rvalo srdce lhát. Pravděpodobně bych se vrátit nemohla, ale postarám se,