Violet

Seděla jsem opřená o čelo postele a nespouštěla oči z Kylana, zatímco spal. Ještě nebylo ani půlnoc, což u něj bylo nezvyklé. Nikdy nechodil spát tak brzy, ledaže by ho k tomu donutilo naprosté vyčerpání.

Na rozdíl od dřívějších hodin byl jeho dech klidný a tvář konečně uvolněná. Ale já až příliš dobře věděla, že odpočinek mu nepřichází snadno, ne s tím vším, co se dělo.

Naštěstí se alespoň