Violet

Koutek Kylanových úst se zachvěl, jak se nutil do úsměvu. „Já jsem—“

„Nedělej to,“ skočila jsem mu rychle do řeči.

Ta slova vyšla ostřeji, než jsem zamýšlela, ale nemohla jsem je vzít zpátky. Nechtěla jsem, aby mi věnoval ten úsměv, ten štít, aby mě znovu uzamkl venku, když jsem věděla, že momentálně není sám sebou.

Naklonila jsem se blíž přes stůl. „Nemluvili jsme o tom, co se stalo, a ty