Violet

Tátův ostrý pohled změkl v něco jiného, když jeho oči spočinuly na Dylanovi. Na vteřinu mu věnoval ten samý zmatený výraz, jaký věnoval mně, což mě přimělo přemýšlet, jestli opravdu nemá ani tušení, kdo jsme.

Hrudí mi projela další vlna tepla, jen co jsem ho sledovala. Už se na mě nedíval, což mi dávalo tu zvláštní svobodu zírat, vzpomínat a přemýšlet o tom, co jsem ztratila. Chtěla jsem si