Kylan

Královně stále stékaly slzy po tvářích a v mé hrudi se usadila nepříjemná tíseň. I po tom všem jsem nesnesl vidět ji takhle.

„Nevím, proč brečím,“ hlesla. „Lituji těch let, která jsme ztratili, ale hádám, že jsem si to zavinila sama, že?“

Sklonil jsem hlavu a silně zamrkal, abych zaplašil vlastní slzy. Když jsem znovu vzhlédl, uviděl jsem v jejích očích rozpaky. Ani ona nechtěla, abychom ji