Violet

Bylo kolem dvanácté, když jsme všichni stáli za dveřmi a čekali na Natea a Kaelis.

Stála jsem tam s rukama spletenýma před sebou, nemotorná a prkenná. Z téhle části jsem byla nejvíc nervózní, a teď, když jsme tu byli... teď, když už jsme tu chvíli stáli... jsem nevěděla, kam s očima.

Téměř všichni ostatní tam prostě stáli, jako by tohle všechno bylo normální.

Směli tu být jen ti dostatečně