Violet

Kylan se na okamžik podíval dolů na naše ruce.

„Sotva,“ řekl. „Jsem to opravdu jen já. Moje myšlenky, pocity, tělo.“ Zatáhl mě za ruku. „Je to všechno moje. Valerius to drží pod kontrolou.“

Pomalu jsem přikývla a zpracovávala to. „Takže když my… no víš,“ zamrkala jsem. „Není to tak, že by ti najednou zrudly oči a začal bys říkat ‚Dítě krve‘,“ dodala jsem a ztišila hlas.

Kylan vybuchl smíchy