Violet

Opřela jsem se o dveře s lehkým úsměvem na rtech a sledovala, jak Kylan sbírá ze země Jumpieho a Thorna.

„Tak pojďte, vy dva,“ zamumlal. „Je čas jít spát.“

Uchechtla jsem se. Vypadal při tom hrozně dobře. Měl ve zvyku si s nimi povídat, a zatímco doma mě za to měli za podivínku, jemu to bylo fuk. Nestyděl se ani se necítil nesvůj.

Na tom, jak s nimi takhle zacházel a mumlal k těm svým neobv