Violet

Pevně jsem se držela Kylanova ramene, když jsme procházeli Útočištěm Krvavého kamene. Nechtěla jsem nic cítit, a tak jsem nespouštěla oči ze zadní části Aeliova pláště, ale moc to nepomáhalo. Stejně jsem vnímala vesnici i lidi kolem nás.

Úplně stejně jako předtím. Zpoza srubů a stromů vyukovaly jejich oči, jejich kroky se zpomalovaly a šeptali si.

Byla to stejná rutina, na kterou už jsem si