Violet

Rochwall na mě dokázal jen zírat. Nemrkal, ani se nepohnul. Obočí měl stále stažené. Vypadalo to, jako by jeho tělo ještě nevědělo, jak tu zprávu zpracovat, stejně jako jeho mozek.

Čekala jsem.

Vlastně jsme asi čekali *všichni*, i když jsme tak docela nevěděli na co. Jakákoliv reakce by stačila. Cokoli by bylo lepší než to, že tam jen tak stojí uprostřed náměstí a dívá se na mě, jako bych m