Luna byla naprosto sklíčená a propadla nepříčetnosti. Zírala na Helenu zuřivě jako rozzuřená divoká kočka, s chutí se na ni vrhnout a roztrhat ji na kusy...

„Nech to být, Luno, pojďme domů. Dnes prostě nemáme šťastný den,“ přijala Amanda realitu a snažila se dceru přimět k odchodu. „V budoucnu budeme mít spoustu příležitostí. Příště se vrátíme!“

„Přesně tak, paní Sterlingová. Pojďme raději pryč...