Zachary si v rukou pohrával s telefonem a výsměšně se ušklíbl.

Vysmíval se Charlottině hlouposti, že ho podezřívala z únosu jejích dětí.

Zároveň jeho výsměch nesměřoval k nikomu jinému než k němu samotnému. Aby ji donutil zůstat po svém boku, musel se uchýlit k tak nevybíravým metodám.

„Jaký to má smysl?“ Ben si nemohl pomoct a zvolal: „Pomáháte jí najít její děti, tak proč ze sebe dobrovolně dělá