„Přesně tak,“ přizvukovala Sherlyn. „Jsi muž a kvůli tomuhle o žádnou končetinu nepřijdeš. Vůbec není důvod k smutku.“

„Jděte pryč,“ požádal Louis. Nechtěl je poslouchat, protože měl pocit, že ho rodiče vůbec neznají. Nechápou můj smutek, mou bolest, mou beznaděj ani tu zradu, kterou cítím...

„Louisi...“

„Dobře, necháme tě o samotě.“

Sherlyn chtěla ještě něco říct, ale Robert ji zastavil. Odvedl s