Charlotte se vyškrábala z auta a vběhla do domu bez dětí.

Když viděla, jak je doktor Felch slabý, vyhrkly jí do očí slzy. Přiběhla k němu, klekla si na zem a vzala ho za ruku. „Doktore Felchi, jsem tady. Charlotte je tady.“

Rty se mu mírně zachvěly v úsměvu a jeho křehká ruka stiskla tu její. Pootočil rty, aby něco řekl, ale nevyšla z nich ani hláska.

„Doktore Felchi!“

Děti se po vystoupení z auta