„Copak se děje, Gammo?“ Charlotte k ní přispěchala a zvedla ji do náručí. „Je už tak pozdě. Jak to, že ještě nespíš?“

„Měla jsem noční můru. Bojím se.“ Gamma ji objala kolem krku. Opřela se o ni a vzlykala: „Teto Charlotte, stýská se mi po mamince.“

„Neplač, Gammo. Dělám všechno pro to, abych tvou maminku našla. Brzy se nám ji podaří objevit,“ uklidňovala Charlotte holčičku něžně. „Buď hodná a vra