Ella

„Záříš.“ Sinclairův otec se na mě usmívá ze svého invalidního vozíku, „jak se k tobě chová moje vnouče?“

„Oh, rozhodně dává najevo svou přítomnost,“ zasměju se a vsouvám paže do rukávů svého kabátu. Sinclair ten kus oděvu drží a pak mi ho rovná kolem ramen, jako by se bál, že mi nebude dost teplo. Dnes večer je obzvlášť nervózní, a i když chápu jeho rozrušení, začíná mě unavovat, že se mnou z