Hugo, Sinclair i já zíráme na televizi s vykulenýma očima a spadlou čelistí, neschopni vstřebat obrazy, které nám kmitají před zrakem. Zdá se, že pokaždé, když se nám podaří udělat pár kroků vpřed, Lydia s princem najdou způsob, jak nás srazit zpátky na kolena – a dnešek není výjimkou.

„To nedává žádný smysl,“ hlesne Hugo, zjevně přemožený situací. „Proč by riskoval ztrátu sympatií smečky tím, že